Paraguayská klasická hospoda je častokrát jen okýnko ve zdi, před nímž na chodníku stojí pár barových a plastikových židlí. Většina hostů popíjí litrovou Coca-colu. Pivo mají lahvové a v plechovkách – česká duše tady trpí. Na led zmrazené pivo se podává v chladících nádobách na šampaňské a o napěněné čepici si můžete nechat zdát. Pivo se v Paraguayi vyrábí například z rýže, jeho chuť je v porovnání s českým dost nevýrazná, chybí mu síla a hořkost. Přesto je v parném podvečeru náramně osvěžující. Když je láhev prázdná, na otázku “ještě jedno“ nečekejte a raději vyrazte k okýnku sami.
Přijde-li hlad, nabízí se klasický výběr - za pultíkem se na slunci paří smažené masové šátečky tzv. empanadas, hamburger, řízek a chipa (místní pečivo připravené z maniokové mouky). Ke všem pochutinám se podává vařená manioka. Teplé jídlo je na menu v poledne. Po variaci chutí toužící gurmán nebo vegetarián by ale místní menu neocenili – základ kuchyně je hovězí maso, manioka, rýže a nudle.
Zatímco v české hospodě sedí skupinky přátel u jednoho stolu a rozpoutávají rozvášněné diskuze podlité půllitry piva, v Paraguayi sedí pár dvojiček u Coca-coly a vedle několik dělníků ucucává pivo z jedné skleničky, která neustále koluje. Kolem pobíhají děti a škrábou se na barové židličky, aby si vybrali kus buchty. Zařízení barů bývá čistě užitkové. Na krásu se tu nehraje. Bezu příkras, bez ubrusů. Rozpadající se ventilátor roztáčí horký vzduch, na zdi poblikává zářivka, ze zdi vyčuhují dráty. Přesto je to posezení nadmíru příjemné. Taková malá oáza, úkryt před sžírajícím vedrem.
Většina mladých ale u piva nevysedává. Ne, že by byli snad abstinenti, ale raději se projíždí po městečku ve „vytuněném“ autě a předhání se, komu víc duní repráky. Místo světel modré blikající diody, techno na plno, okýnka dolů, ať to všichni slyší a hlavně ať vidí, kdo je ten frajer. Občas z okýnka vyletí plechovka. Holt, jiný kraj…
Články dalších blogerů IHNED.cz žijících ve světě na téma "Hospoda mé země" najdete na blozích IHNEDu v následujících dnech.
